TOVARYŠSTVO JEŽÍŠOVO
Dnes večer se mi naskytla jedinečná příležitost navštívit premiéru filmu Tovaryšstvo Ježíšovo (2003) chorvatského režiséra jménem Silvije Petranovic´. Nejprve bych chtěla podotknout, že předlohou tohoto filmu se stala stejnojmenná kniha českého spisovatele Jiřího Šotoly, jehož kořeny sahají až k nám do východních Čech (konkrétně do města Luže a jeho částí Košumberk a Doly).
Děj filmu se odehrává v 17. století na panství hraběnky Marie Maxmiliány, vdovy, která na svůj dvůr přijímá dvojici jezuitů - pátera Hada a otce Ivana. Páter Had je zde trochu kontroverzní postavou, je sice součástí mocné mašinérie, které se říká Tovaryšstvo Ježíšovo, zároveň však podlehne kouzlu líbezné vdovy natolik, že se dostává řekněme do jistých ideologických neshod se svými představenými. Ať už příběh vypadá jakkoli neuvěřitelně, zakládá se na skutečných událostech.
Dějištěm filmu bohužel není hrad Košumberk. Pan režisér se na premiéře přiznal, že je to poprvé, co hrad navštívil a doznal se k tomu, že ani nezamýšlel vytvořit autentickou ilustraci Šotolovy knihy, naopak jeho záměrem bylo to, aby film zaujal co nejširší spektrum diváků, nejen tedy ty české. Nicméně není to vůbec na škodu, hrad oplývá podobnou atmosférou a když přimhouříme obě oči, zas tolik se od Košumberku neliší.
Zarážející je, že ačkoliv žijeme ve svobodné a demokratické době (nebo ji tak alespoň všichni nazýváme), postoj církve vůči tomuto filmu byl v Chorvatsku rozporuplný a odmítavý. (V Polsku poznamenali, že film podobného ražení by jim ani nedovolili natočit.) Nejenže církev odmítla zapůjčit pro účely natáčení jeden ze svých kočárů, navíc také nepovolila natáčení v některých kostelech. Filmový štáb se naštěstí nenechal zastrašit a snímek i přesto realizoval s pomocí kněží, kterým se Šotolova kniha dostala do ruky a učarovala jim.
Během natáčení se tým musel také potýkat s nevyhovujícím terénem (v okolí hradu se rozléhaly mokřady) a nutné bylo také vybudovat vesničku v podhradí. V rámci filmového ztvárnění příběhu došlo také k rekonstrukci v prostorách hradu - byl vybaven novými okny a podlahou.
Musím přiznat, že se jednalo o první (a doufám, že ne poslední) balkánský film, který jsem zhlédla. Šotolovu knihu jsem kdysi četla, tušila jsem tedy, o čem příběh bude. Film mě nezklamal, ale ani mě nedostal do kolen a těžko říct, jestli bych si ho dobrovolně pustila znova (což jen umocnil fakt, že film končil uprostřed ničeho). Nicméně byl to velmi zajímavý divácký zážitek.
A vůbec, udělejte si názor sami. Proč se orientovat pouze na západní literaturu a kinematografii? Svět přeci netvoří jen USA a Spojené království. Rozšiřte si obzory, nebudete litovat!
♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Komentáře
Okomentovat