Důvodů, proč jsem si jako další knihu vybrala právě
Lágr od Angely Rohr, je hned několik. Zaujala mě už samotná osobnost autorky.
Překvapilo mě zjištění, že se jedná o rodačku ze Znojma a logicky jsem chtěla
vědět víc. Kombinace na první pohled německého jména, českého rodiště a příběhu
zasazeného do ruského lágru zkrátka vzbudila mou zvědavost.
Dalším faktorem bylo nepochybně to, že mám
na svém čtenářském kontě již několik memoárů a příběhů s tematikou
koncentračních táborů. Není mi cizí ani tematika sovětských pracovních táborů,
nicméně s tou se v českém knižním prostředí setkáváme jen zřídka. Zčásti
je to možná zapříčiněno tím, že nad gulagem visí ještě spousta nevyřčeného, a
tak i mnohé knihy vyprávějící příběhy tamních vězňů vyplouvají na pulty
knihkupectví až po letech.
Pokud zařadíme Lágr do širšího kontextu
ostatní „lágrové“ literatury, dojdeme k závěru, že se v podstatě
nejedná o nic nového. Hlavní hrdinka v ich formě líčí chod tábora,
popisuje prakticky den po dni, zaobírá se nám tak vzdálenými každodenními
problémy a na první pohled se tak příliš neliší od děl světového formátu jakými
jsou například Jeden den Ivana Děnisoviče od Solženicyna či Kolymské povídky od
Šalamova.
Nahlédneme-li ale trochu pod povrch, dojdeme
k závěru, že na té Rohr přeci jen něco je, i když to není do očí bijící a
na první pohled patrné. Jedná se o jeden z poměrně vzácných případů, kdy
je lágrové dění líčeno očima ženy, daleko větší raritou je ale to, že se jedná
o pohled lékařky. Tím pádem může kniha směle konkurovat i knihám formátu
Ginzburgové či Ratušinské. Zajímavý je také fakt, že se na trhu objevila
zanedlouho po vydání Osmi hlav šílenství Anny Barkovové. Že by nás čekal boom
ženské lágrové prózy?
Angela Rohr byla společně se svým manželem
zatčena roku 1941. Důvodem k zatčení se stal její německý původ. Tou dobou
zuřila druhá světová válka a ona se stala logicky nepřítelem vlasti. Manžel
zahynul již během transportu do lágru, Angela pak ve vězeních a lágrech
strávila neuvěřitelných 16 let. Zdálo by se, že jí pobyt v tíživých
podmínkách usnadnil post zdravotnice a lékařky, ten ale nebyl o nic méně tíživý
než úděl ostatních vězňů. Angela se v podstatě permanentně nacházela mezi
dvěma mlýnskými kameny. Prvním byla správa tábora se svými nesmyslnými nařízeními,
druhým kamenem pak byli samotní vězni, kteří lékařce mnohdy vyhrožovali,
protože je nechtěla uvolnit z práce. Právě to, jak jí zmíněné okolnosti
drtily se dočteme v jejím nejnovějším biografickém románu Lágr. Mimo jiné
se jeho prostřednictvím můžeme důvěrně seznámit s tím, jak si počínala
lékařka v tak bezútěšném prostředí.
Kniha nepatří rozhodně mezi „lehčí
literaturu“, nicméně autorka dané téma podává s jistým odstupem a
s menší dávkou lehkosti. Měla jsem pocit, že se čtenáře nesnaží strhnout
ani šokovat. Román na mě působil spíš jako strohá reportáž, plná prostých a
mnohdy syrových faktů. Zkrátka Angela vyprávěla a popisovala a já jí po celou
délku románu trpělivě naslouchala. Celkový dojem z knihy mi tu a tam
zkazila nějaká menší chyba, která unikla bystrému oku korektorky, nicméně mi i
přesto nezbývá než pochválit bohatou slovní zásobu překladatele. Čtení mi lehce
komplikovaly latinské termíny, které se v e-knihách z poznámek pod
čarou neluští zrovna snadno. V závěru mě ale mile překvapil medailonek věnovaný
autorce i samotné knize. Kniha má rovněž časovou osu, která znázorňuje
chronologický sled životních událostí autorky. Prostřednictvím osy i medailonku
se tak čtenář dozví něco o tom, co předcházelo zatčení a co následovalo po
rehabilitaci autorky. Sama autorka totiž o svém životě „před lágrem“ takřka
zarytě mlčí.
Nezbývá mi tedy než knihu doporučit i
dalším čtenářům. Pokud si chcete přečíst letošní novinku a zároveň prahnete po
vzdělání, není vám cizí moderní historie nebo memoárová literatura, je tahle
kniha přesně pro vás. Nedovolte, aby příběh lékařky z lágru upadl
v zapomnění!
♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Komentáře
Okomentovat