Slepá mapa je v podstatě starší sestra Hany, o
které jsem psala nedávno. A když nad tím vlastně tak přemýšlím, o Aleně
Mornštajnové jsem se poprvé dozvěděla právě v souvislosti s tímto románem.
Svého času měl poměrně slušnou propagaci na sociálních
sítích. To, že jde o románovou ságu mě ale příliš nelákalo, samo slovní spojení
ve mně evokuje nudu a nezáživnost. Názor jsem změnila až když jsem se dočetla,
že se jedná v podstatě o líčení osudu jedné rodiny na pozadí světových
dějin. Na to jsem už jako milovnice historie pochopitelně slyšela a knihu jsem
nemohla nechat ladem. Zároveň jsem se ale nemohla ubránit skepsi. Bylo mi
jasné, že si autorka vzala velké sousto a riziko toho, že román sklouzne do „prapodivné
slátaniny“ bylo až nebezpečně vysoké.
Zpočátku jsem měla skutečně pocit, že se mé nejhorší
obavy naplnily. Nadšení z vytříbeného stylu a učebnicových větných skladeb
vystřídalo mírné zhnusení nad erotickou pasáží. Nebyla jsem si jistá tím,
jestli něco takového právě do knihy psané uvedeným stylem patří, a jestli má
něco takového autorka vůbec zapotřebí. Zachtělo se mi knihu odložit a dost
možná na Mornštajnovou zanevřít. Nakonec jsem ale překonala odpor a četla dál.
A ani náhodou toho nelituji.
Na pozadí první světové války se setkáváme s prarodiči
hlavní hrdinky románu, přičemž autorka dovedně líčí osudy každého zvlášť.
Zatímco Anna zahoří láskou k Antonínovi téměř ihned, Antonín si musí svou
cestu k nápadně pohledné dívce najít. Přes různé peripetie a
nástrahy osudu se mu to nakonec podaří a společně přivedou na svět několik
potomků, mezi kterými je i matka hrdinky románu. Nutno podotknout, že právě
Alžběta je z dějového i charakterového hlediska děje i románu jednou z nejzajímavějších
postav. Zamlklá, trochu ponurá žena se zvláštním smyslem pro život, která se
ničeho nebojí a ničeho přespříliš nelituje. S nadsázkou lze prohlásit, že
se jedná o ženu zocelenou událostmi druhé světové války. Alžbětu nevyvede z míry
ani ztráta své milované sestry Boženky, ani „sňatek z rozumu.“ Za žádných
okolností se nenechá zastrašit osudem a vždy se snaží mít navrch. V tomto duchu
se zachová i v roli matky. Neváhá a když si to okolnosti žádají, porodí
Anežku, hrdinku a hlavní vypravěčku celé rodinné ságy. Ta právem tuší, že k ní
matka nechová zrovna vroucné city, navzdory tomu ale dospívá v jedinečnou a
silnou osobnost, která se v jistých ohledech své rázné matce podobá. Zatímco
Alžběta se musela potýkat s nástrahami druhé světové války, na Anežku
číhají útrapy spojené s dobou komunismu a normalizace. Ačkoliv se zdá, že
jí život na růžích neustlal, čeká i na ni (navzdory jejím nemalým prohřeškům,
které si doba žádala) milující náruč a pomyslné „šťastně až na věky.“
Zpočátku
jsem měla pocit, že kniha není ani z poloviny tak dobrá jako Hana, kterou jsem
četla dříve. Chvilkami jsem knihu odkládala a s nechutí jsem se k ní vracela.
Pravděpodobně to bylo zapříčiněno tím, že se na začátku vyskytuje hned několik
postav a čtenář může mít problém zorientovat se v nich. Po chvíli se však děj
ustálil a začal plynout tak, jak má.
Nakonec musím přiznat, že jsem byla románem nadšená. Hana mě sice uchvátila o chlup více, ale i Slepá mapa má něco do sebe. Klobouk dolů před autorkou, ne každý spisovatel zvládne tak bravurně vylíčit osudy celé početné rodiny. Nicméně se mi zdálo, že je děj ke konci mírně osekaný a závěrečné pasáže působí dojmem, že se autorka snaží mít zbytek rychle za sebou. Na celkový čtenářský zážitek to ale naštěstí příliš nemá vliv.
♥ ♥ ♥ ♥ ♥
Komentáře
Okomentovat