SINGLE BELLS
Vánoce jsou svátky
klidu a míru. Leda ve snu. Vánoce jsou boj a přežije jen ten nejsilnější. Nebo
ten s větší zásobou koňaku. Škyt. Dlouho jsem netrávila svátky jako tzv.
single – ta, co je sama, plonková, lichá, opuštěná a bůh ví co ještě. Zkrátka
jako samostatná jednotka. Zároveň jsem se ale domnívala, že jsem sama
dostatečně dlouho na to, aby to mé okolí, a zvláště pak milující rodina,
akceptovalo a bylo hrdé na to, jak svědomitou a moudrou ženu uplácalo. Leda ve
snu. To jsem pochopila ve chvíli, kdy se mi strejda zoufale snažil popřát hezký
svátky. Nejdřív se obrátil k hlavě rodiny (rozuměj k tátovi), vřele mu
potřásl pravicí a zvučným hlasem pronesl:
„Tak hezký
svátky, Pavle.“
Pak se obrátil k bratrovi
a stejně vřele mu potřásl taktéž pravicí se slovy:
„Tak hezký
svátky a popřej i slečně.“
No a nakonec se
obrátil ke mně. Podal mi ruku se stejnou vřelostí jako ostatním, začal mi jí
lehce třást a užuž začínal svou klasickou sváteční frázi: „Tak hezký svátky a
popřej…“ ale v tom tak nenápadně zadrhnul a skoro jsem cítila i ten jeho
knedlík v krku, který mu tam ze samých rozpaků nakynul. Nepatrně zrudnul,
vydral se mu z úst prapodivný hrdelní zvuk a rychle zabouchl dveře od
auta. A to bylo všechno. Tak hezký svátky mně.
Doma
se pochopitelně pekly tuny cukroví. S nepředstíranou láskou jsem plácala
pod taktovkou mé milované mamky vosí úlky. Těsto jsem měla všude. Za nehty, ve
vlasech, na brýlích a taky trochu v puse. Konečně bylo hotovo, hrdě jsem
nahlásila stav čtyřicet úlků a už jsem byla jednou nohou z kuchyně, když
se na mě mamka podívala tím svým pohledem s jiskrou rodinného krbu a
dávkou sváteční pohody a naprosto věcným hlasem mi oznámila, že čtyřicet úlků
je málo a prostě jich musí být víc. Nenašla jsem sílu vzdorovat, poslušně jsem
usedla za stůl a udělala jsem jich dalších čtyřicet. Na důkaz protestu jsem ale
nahlas počítala každý další vytvořený úlek. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že
se mamka snaží zásobit i mou fiktivní rodinu, kterou jsem dle jejich
racionálních propočtů měla už dávno založit.
No
a když jsme všechno napekli a všechno patřičně uklidili, objeli jsme všechny
hroby a svůj tradiční, morbidní road trip jsme zakončili na kávě u tety.
Protože jsme měli hlad a byla nám zima. A protože teta je prostě jenom jedna. Vždycky
umí uhodit hřebíček a hlavičku. Takovým tím vánočním hřebíčkem jsem se nečekaně
stala já. Hovor proudil kolem stolu, všichni byli ve víru jídla a alkoholu,
když v tom mi teda nenápadně sáhla na koleno a tím svým hlasem zastřeným
moudrostí se mě zeptala, jestli se náhodou nebudu vdávat. Zaskočil mi chlebíček.
Hlavou mi blesklo, kam tou otázkou asi tak míří. Pohled mi bezděky klesnul k pasu.
Že bych tak přibrala? S plnou pusou jsem prudce zavrtěla hlavou na znamení
nesouhlasu. Teta si mě přeměřila znaleckým a vševědoucím pohledem a v tichu,
které se náhle kolem stolu rozprostřelo, řekla svým důrazným hlasem: „No a
nejseš už trochu stará? Dyť kolipak ti je?“ Chlebíček mi zhořknul v puse. Možná
by bylo lepší, kdybych byla jen tlustá.
Krize
vyvrcholila na Štědrý den. Mamka musela podle nelítostného rozpisu služeb do
práce a na mě nezbylo nic jiného než udržovat teplo rodinného krbu a udělat
vlastně úplně všechno. Totálně. A nevěřte tomu, že Vánoce dělá Ježíšek. Vánoce
vždycky dělá mamka.
Od sedmi hodin
ráno jsem se lopotila (jak by řekla má moudrá babička) „ s hubou u země“ a
dělala jsem první poslední proto, abych těm našim chlapům (rozuměj bratr a
táta), udělala hezký Vánoce. Na to, že jim domácí práce nevoní, jsem si nikdy
nezvykla. Dělat se s tím ale nic moc nedalo. A protože jsem s tím nikdy
nic neudělala, dostala jsem od nich mop. A od strejdy jsem dostala dřevěný
koule nevímkčemu. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že to jsou třeba
jen homemade Venušiny kuličky, když jsem krabičku otočila, vypadaly zase trochu
jako náboje do praku. Bylo mi do breku. A jak jsem tak ležela na posteli,
hlavou mi problesklo, že jsou třeba jen zoufalí a zoufale bezradní. Třeba se
starým pannám dávají takový věci. Protože se jim nemůžou kupovat hadry na děti,
že jo.
(12/2017)
Komentáře
Okomentovat