U SKLENKY VÍNA
Máma je na světě prostě jenom jedna. A
obzvlášť ta moje. Málokdy se totiž stane, že k sobě mají dvě generace žen
takhle blízko, jak věkově, tak vztahově. Dneska večer jsme zůstaly samy doma.
Táta šel na oslavu narozenin kamarádovi z práce a máma do mě tak dlouho
hučela, až se mi jí zželelo a dala jsem si s ní víno. Chvilku předtím jsem
si do vlasů vtírala olejíček, takže jsem to víno zaboha nemohla otevřít,
protože mi neustále prokluzovalo v dlaních. A máma se smála. Lamentovala,
že netuší, po kom to vlastně jsem. A když jsem to víno načala, podívala se na
mě tím svým pragmatickým pohledem zkušené a protřelé ženy a oznámila mi, že si
to víno nalejeme do skleniček od tulamorky, protože ostatní skleničky jsou už
naleštěný do vánoční atmosféry.
„A stejně mě štve, že ten táta šel,“ řekla
po našem skromném přípitku, „asi skočím za sousedem.“ prohodila jakoby nic a
lokla si znovu.
„Mami, to je nechutný,“ procedila jsem
skrz zuby a snažila jsem se zahnat představu našeho obstarožního souseda,
kterého jsem kdysi nedopatřením viděla tak, jak ho pán Bůh stvořil, a věřte, že
na něm nebylo nic k vidění.
„Copak se ti na něm nelíbí?“ zeptala se
a zvědavě nadzvedla obočí.
„Nic se mi na něm nelíbí. Ale chápu, že
ve svým věku už bereš všechno, co dejchá,“ konstatovala jsem drze. Máma se dala
do smíchu… Smála se, v očích se jí dokonce objevily slzy pobavení a mně
došlo, že dřív bych za takovou poznámku dostala pohlavek. A že právě tohle byla jedna z těch vzácných
chvil, kdy mě máma brala jako dospělou.
(12/2017)
Komentáře
Okomentovat