CUKR A BIČ
K tomu, aby si člověk dostatečně uvědomil narušenost vztahů dnešní doby stačí hrozně málo. Třeba nechat se zahnat ošklivým a uplakaným počasím do nádražní kavárny. Což mě přivádí na myšlenku toho, jak jsou pro své okolí nebezpeční všichni pisálci. Stávají se tichými pozorovateli událostí kolem sebe, nasakují atmosféru jako houby a pak ji s lehkostí sobě vlastní pouští na papír a stávají se tak nenápadnými inspektory lidských duší i dobových nešvarů obecně.
A tak jsem i já nechtěně vyslechla rozhovor dvou příslušnic něžného pohlaví.
,,No a co ten Pavel vlastně?" optala se obsluha kavárny hlasem, který nerespektoval přítomnost dalších osob (konkrétně té mé) v okruhu tří metrů. Neměla jsem tedy vlastně na výběr a musela jsem poslouchat.
,,Já ti nevím, řekl mně, že nechce nic vážnýho. Že se v tom předchozím vztahu dost spálil a že se mnou zatím chodit nechce," odpověděla nevzrušeně její kamarádka a požádala o kávu.
,,A co budeš dělat?" žasla obsluhující.
,,Tak nevím, čekat se mi moc nechce, ale je to s ním celkem fajn. Možná počkám. Co myslíš?" zeptala se váhavě.
,,Je mu 38, měl by vědět, co chce. Spíte spolu?"
Upřímně jsem čekala, že to v tomhle místě utnou. Že si uvědomí mou přítomnost a začnou alespoň šeptat. Nicméně jsem byla asi jediná, komu při zmínce milostných hrátek stoupl nach do tváří.
,,Tak jasně, že spolu spíme," odpověděla se samozřejmostí kamarádka.
,,Nevím, co teda řešíš. Když spolu spíte, tak spolu asi jste, ne," konstatovala obsluhující a tím zjevně celou debatu uzavřela.
,,Zajímalo by mě, kam na ty chlapy chodíš. Máš takový štěstí. Samý kytky, večeře a dárky..." povzdechla si a hbitě švihla pohledem na pult s kyticí růží.
,,Nojo, skoro jsem se s ní nenarvala ani do vlaku," odpověděla otráveným tónem obsluhující. ,,Asi se na něj vykašlu," dodala. Kamarádka nevěřícně zalapala po dechu.
,,Proč?! Však udělá všechno, co ti vidí na očích. Bydlí sice trochu dál, ale ty večeře a výlety..." povzdechla si.
Přesně takhle to je. Ve dvou příbězích dnešního odpoledne se daly najít všechny milostné nešvary dnešní doby. Muži, kteří ani na prahu čtyřicítky netuší, co chtějí. Ženy, které jsou ochotné jít přes mrtvoly jen proto, aby zaujaly chlapa, co by si o ně neopřel ani kolo. A ženy, které dojí dobráky. Začarovaný kruh.
Při tom by vlastně stačilo tak málo. Konkrétně to, aby si obě dotčené objekty své touhy prohodily. První by našla muže, po kterém patrně touží a druhé by byla uštědřena cenná životní lekce. Svět by se zase vrátil do zajetých kolejí a láska by získala řád. Chvíli jsem měla nutkání jim to říct. Skočit jim do řeči, uvést věci na pravou míru a pak prostě odejít. Ale neudělala jsem to.
Právě ve světle podobných příběhů a vztahů dokážeme ocenit to, co nám samotným spadlo do klína.
Komentáře
Okomentovat