Restaurace Pod Klášterem
V nové rubrice s názvem "Gastrotoulky" jako první navštívíme nádherné české město Litomyšl, o kterém se jistě zanedlouho zmíním i v rubrice "Tipy na výlet".
Právě sem jsme společně s kamarádkou zavítaly na jeden z našich podzimních výletů. A po řádné prohlídce města většinou taky řádně vyhládne! Jaly jsme se tedy hledat nějakou tu obstojnou restauraci. Jelikož kamarádka trpí alergií na lepek a na laktózu, naše možnosti byly poněkud omezené. Po dlouhém chození (spousta podniků v sobotu ani nemá otevřeno), jsme narazily na Restauraci Pod Klášterem.
Podle hodnocení na Googlu měla sotva tři hvězdičky, to nás lehce odradilo, ale okolí restaurace bylo tak nádherné, že jsme jí přeci jen daly šanci. Nicméně hned po vstupu jsme byly trochu zklamané. Návštěvníkům byla k dispozici jen poměrně maličká zahrádka, stoly byly navíc řešené tak, že jste místy musely sedět s někým cizím (pokud Vás vyloženě nebylo jak polského zájezdu).
Hlad byl ale mocnější a tak jsme zasedly vedle dumavého páru, který nad obědem celou dobu debatoval o tom, co že určuje, že je katedrála katedrálou. Jakožto vystudovaná historička jsem chvílemi měla palčivé nutkání uvést věci na pravou míru, ale přemohla jsem se a nechala jsem v tom ty dva nebožáky plácat.
Při objednávání nás nemile zaskočilo, že v jídelním lístku nebyl seznam alergenů. Kamarádka nakonec vsadila na restovaná kuřecí prsíčka, dalo se předpokládat, že při restování nedochází k použití lepku. Já jsem zvolila kuřecí v medovém těstíčku a objednala jsem si malé pivo. Na objednání jsme čekaly dobrých patnáct minut, podotýkám, že zahrádka byla skutečně malá a obsluha byla ve dvou.
Místo malého piva mi donesli pivo velké, takže jsem si trochu zanadávala, ale po HODINĚ čekání na hlavní chod mi přišlo celkem vhod.
Kamarádka se pro jistotu optala obsluhy na přítomnost lepku v objednaném jídle. Obsluha ale jen pokrčila rameny s tím, že tam lepek asi bude. Aby ne, kuřecí prsa se topila v tzv. UHO (univerzální hnědé omáčce).
Na samotném mase pak podle obsluhy měla být jen sůl a pepř, ačkoliv bylo na první pohled patrné, že použili ještě nějakou kořenící směsku červené barvy. Stručně a jasně, obsluha netušila, z čeho se jídlo skládá. Což je poněkud smutné a pro alergiky nešťastné, protože se dle jídelního lístku měli právě obsluhy ptát na přítomnost alergenů.
Kromě toho, restovaná kuřecí prsa patří asi mezi jídla, která by rodiče objednali svým ratolestem. Bohužel, kromě toho, že se topila v záhadné hnědé omáčce byla také silně přepepřená, takže by Vašim potomkům lezly oči z důlku.
Kuřecí v medovém těstíčku bylo o něco lepší. Kvalitou ale připomínalo spíše jídlo "od Číňana", a tam by po mně za něj určitě nechtěli nekřesťanských 155,- .
Pokud je toho jídlo hodno, ráda si za něj, asi jako většina, připlatím. V tomhle případě mi ale zbyl jen pocit vychozených peněz a nespokojené chuťové pohárky. Kamarádka si z masa oškrabala všechno, co by mohlo obsahovat lepek a cestou domů jsme se společně modlily, aby jí řidič nemusel zastavovat někde u krajnice.
Za nás tedy jen jeden bod náležící prostředí a samotnému interiéru restaurace.
1 2 3 4 5
Právě sem jsme společně s kamarádkou zavítaly na jeden z našich podzimních výletů. A po řádné prohlídce města většinou taky řádně vyhládne! Jaly jsme se tedy hledat nějakou tu obstojnou restauraci. Jelikož kamarádka trpí alergií na lepek a na laktózu, naše možnosti byly poněkud omezené. Po dlouhém chození (spousta podniků v sobotu ani nemá otevřeno), jsme narazily na Restauraci Pod Klášterem.
Podle hodnocení na Googlu měla sotva tři hvězdičky, to nás lehce odradilo, ale okolí restaurace bylo tak nádherné, že jsme jí přeci jen daly šanci. Nicméně hned po vstupu jsme byly trochu zklamané. Návštěvníkům byla k dispozici jen poměrně maličká zahrádka, stoly byly navíc řešené tak, že jste místy musely sedět s někým cizím (pokud Vás vyloženě nebylo jak polského zájezdu).
Hlad byl ale mocnější a tak jsme zasedly vedle dumavého páru, který nad obědem celou dobu debatoval o tom, co že určuje, že je katedrála katedrálou. Jakožto vystudovaná historička jsem chvílemi měla palčivé nutkání uvést věci na pravou míru, ale přemohla jsem se a nechala jsem v tom ty dva nebožáky plácat.
Při objednávání nás nemile zaskočilo, že v jídelním lístku nebyl seznam alergenů. Kamarádka nakonec vsadila na restovaná kuřecí prsíčka, dalo se předpokládat, že při restování nedochází k použití lepku. Já jsem zvolila kuřecí v medovém těstíčku a objednala jsem si malé pivo. Na objednání jsme čekaly dobrých patnáct minut, podotýkám, že zahrádka byla skutečně malá a obsluha byla ve dvou.
Místo malého piva mi donesli pivo velké, takže jsem si trochu zanadávala, ale po HODINĚ čekání na hlavní chod mi přišlo celkem vhod.
Kamarádka se pro jistotu optala obsluhy na přítomnost lepku v objednaném jídle. Obsluha ale jen pokrčila rameny s tím, že tam lepek asi bude. Aby ne, kuřecí prsa se topila v tzv. UHO (univerzální hnědé omáčce).
Na samotném mase pak podle obsluhy měla být jen sůl a pepř, ačkoliv bylo na první pohled patrné, že použili ještě nějakou kořenící směsku červené barvy. Stručně a jasně, obsluha netušila, z čeho se jídlo skládá. Což je poněkud smutné a pro alergiky nešťastné, protože se dle jídelního lístku měli právě obsluhy ptát na přítomnost alergenů.
Kromě toho, restovaná kuřecí prsa patří asi mezi jídla, která by rodiče objednali svým ratolestem. Bohužel, kromě toho, že se topila v záhadné hnědé omáčce byla také silně přepepřená, takže by Vašim potomkům lezly oči z důlku.
Kuřecí v medovém těstíčku bylo o něco lepší. Kvalitou ale připomínalo spíše jídlo "od Číňana", a tam by po mně za něj určitě nechtěli nekřesťanských 155,- .
Pokud je toho jídlo hodno, ráda si za něj, asi jako většina, připlatím. V tomhle případě mi ale zbyl jen pocit vychozených peněz a nespokojené chuťové pohárky. Kamarádka si z masa oškrabala všechno, co by mohlo obsahovat lepek a cestou domů jsme se společně modlily, aby jí řidič nemusel zastavovat někde u krajnice.
Za nás tedy jen jeden bod náležící prostředí a samotnému interiéru restaurace.
1 2 3 4 5
Komentáře
Okomentovat