Pravidelně nakupuji v ***** a ***** mě pravidelně šidí. Je to taková naše mini tajná hra. Udělám nákup, zrovna si jako na potvoru zkontroluju lístek až doma a ***** se na mě ošklivě šklebí, protože jsem zas naletěla špatnému štítkování. Já si pak vždycky tiše zanadávám, spolknu hrdost a nestěžuju si. Od srpna už to dělá pár desítek kaček.
Ale protože je Vesmír frajer a nepochybně mě, jakožto outsidera lidské rasy, neskutečně miluje, připravil si ke konci roku zúčtování.
Procházela jsem se uličkami, spokojeně jsem se kochala různorodým zbožím, až mě zaujala kamera do auta.
"Hm, taková kamera. To by byl dárek!" našeptával mi pošetilý Duch Vánoc do ouška. A já naletěla a hned po ní sáhla. V tu ránu se na mě začal řítit veškerý obsah horní poličky.
Duchapřítomný důchodce přiskočil a ochotně se mnou vytvořil lidskou stěnu. Ale sviňa hrníček nás prolomil a odhodlaně si odsvištěl na podlahu. Ani jsem si v duchu nestačila říct: Bože, ať se nerozbije, a slyšela jsem tříštění porcelánu.
Ochotnému muži s plnovousem jsem poděkovala a začala jsem sbírat střepy. Ty jsem svědomitě donesla nejbližší ženě v mundúru v dobré vůli uhradit škodu. Změřila si mě pohledem a nic nechtěla (možná se čas od času vyplatí nechat tvář nedotčenou líčidly).
Když jsem si cestou k pokladně spočítala skóre naší mini hry, už mi bylo jasné, že se mi právě celý "ošizený" obnos vrátil. V žaludku mě pošimral pocit, že jsem se stala dítětem Štěstěny. A šimral mě tak dlouho, dokud jsem si nevšimla, že mi z prstu crčí krev.
Hezkou adventní neděli všem!
Komentáře
Okomentovat