Dneska jsem měla opět spojenou hodinu za kolegyni. To se tak dělá, když učíte jazyk, který se dělí na dvě skupiny. Když jedna chybí, skupiny se zkrátka spojí. A vždycky je to solidní peklo.
Na spojené hodině se totiž prakticky nic dělat nedá a všechno je podstatně náročnější (hlavně teda psychicky).
A já na ně byla krutá. Sjela jsem je na dvě doby, donutila jsem je dělat zadanou práci, svačinu museli schovat a museli zkrátka poslouchat.
Upřímně, vždycky, když takhle na někoho nastoupím, je mi ze sebe špatně. Kdesi uvnitř jsem velmi mírumilovná a nekonfliktní povaha. Navíc, zastávám názor, že na střední škole už děti vychované být mají.
Po hodině za mnou přišel student z druhé skupiny. Pojala jsem podezření, že mi jde vyhrožovat tím, že si na mě postěžuje. To dneska tak děti totiž dělají.
On mě ale byl poprosit o to, aby mohl přejít do mé skupiny. Protože prý údajně umím učit. Na tohle vždycky hrozně ráda odpovídám: Ale já nejsem učitelka. Svou poznámku jsem tentokrát spolkla.
Tolik k tomu, co se v současnosti tolik řeší. Učit nemusí jen lidi, které nám "předvařil" pedák. Není totiž polotovar jako polotovar.
Pedagogické fakulty samy o sobě poskytnou příležitost zkusit učit za podpory zkušených pedagogů, ale už je nepřipraví jak si s dětmi poradit. Je to hodně o člověku samotném :) Jen je škoda, že si to naši zákonodárci neuvědomují a lidé, kteří by mohli učit nemohou, protože nemají papír :/
OdpovědětVymazatDekuji za hezký komentář! Pochopitelně příspěvkem nechci hanit "pedáky", ráda bych, aby se nad sebou zamyslel právě náš státní aparát. Ještě jednou děkuji a přeji hezký den :)
Vymazatsnad na nás i přesto budete ráda vzpomínat
OdpovědětVymazatBez debat, ano budu! A doufám, že to bude oboustranně platné :)
Vymazat